Dětské knihy - knihy pro děti a mládež

Přečtěte si rozhovor s tvůrci knihy Tři tatínci a maminka. Tipněte si, kdo z nich jak odpovídal (jména jsme skryli) a získejte slevu 15 %. Každý z tvůrců odpovídal zvlášť na tytéž dotazy.

Rozhovor poskytli Michal Viewegh, Pavel Šrut, Martin Reiner a Galina Miklínová ke knížce Tři tatínci a maminka.

Rozhovor č. 1

Četli jste svým dětem stejné knihy, které Vám jako dětem četli rodiče?
Ano, klasické pohádky ve starých vydáních, zvláště Němcovou a Erbena. Bavil je ten velebný jazyk. To, čemu nerozuměly, zvyšovalo ještě intenzitu tajemství.

Kterou knihu jste měli nejraději jako děti, a kterou dětskou knihu máte nejraději dnes, jako dospělí?
Jako dítě Kocoura Mikeše, jako dospělý Medvídka Pú.

Byly pro Vás ilustrace k Tatínkům „překvapením“ nebo odpovídaly Vaší představě?
Galina Miklínová je každému textu, který ilustruje, oddaná. Ale nikdy poddaná. Takže žádné „překvapení“.

Bylo psaní/ilustrování Tatínků odlišné od práce na ostatních knížkách? V čem?
Bylo.  Dříve jsme se s Martinem a Michalem shodovali v oblibě jedné značky irské whisky. Teď nás pracovně spojila značka Brio.
 

Rozhovor č. 2

Četli jste svým dětem stejné knihy, které Vám jako dětem četli rodiče?
Ano. Kuřátko v obilí i Mraveneček v lese obstojí v každé době. Stejně jako Lindgrenová nebo Lobel.

Kterou knihu jste měli nejraději jako děti, a kterou dětskou knihu máte nejraději dnes, jako dospělí?
Ze školkovského období si žádného jasného favorita nepamatuju a pak od první třídy už to byla jedna pecka za druhou: Jirka, postrach ulice, Nový Gulliver, Lovci mamutů, Branaldovo Tisíc a jedno dobrodružství a samozřejmě všechno od Vernea a Ransomea...
Teď čtu Fandovi asi nejraději Kvaka a Žbluňka a v poslední době poskytli velkou potěchu oběma Lichožrouti.

Byly pro Vás ilustrace k Tatínkům „překvapením“ nebo odpovídaly Vaší představě?
Překvapením nebyly; já jsem od Galiny skvělé obrázky a výborné nápady očekával.

Bylo psaní/ilustrování Tatínků odlišné od práce na ostatních knížkách? V čem?
Byla to moje první pohádka a psaní se lišilo právě tak, jak by se dalo předpokládat: nešlo ani o poezii, ani o psychologicky laděný román.

Už jste přečetli Tatínky Vašim dětem?
Čekám až na knihu; to je vždycky jiný kafe než nějaké čtení z papíru.

Rozhovor č. 3

Četli jste svým dětem stejné knihy, které Vám jako dětem četli rodiče?
Je jich pár stejných, ale to jsou knihy, které se čtou v každé slušné rodině. Své dceři ale nabízím spoustu jiných a nových knížek ze své sbírky dětských knih a pro mou radost někdy i ty, které jsem ilustrovala.

Kterou knihu jste měli nejraději jako děti, a kterou dětskou knihu máte nejraději dnes, jako dospělí?
Milovala jsem Pipi dlouhou punčochu a jak jinak - chtěla být jako ona. To se bohužel nepovedlo, nikde jsem nenarazila na Strčprstskou pilulku a tak jsem vyrostla a jako velká mám nejraději Lichožrouty Pavla Šruta. A hned za nimi všechny ty ostatní báječné dětské knihy.

Byly pro Vás ilustrace k Tatínkům „překvapením“ nebo odpovídaly Vaší představě?
Pokud se tahle otázka týká i mne, tak byly. Většinou mám celkem jasnou představu, jak bude kniha vypadat, když čtu text poprvé. Tím mám na mysli grafickou úpravu i ilustrace. V tomto případě se tak ale nestalo, což mne malinko znepokojilo.

Bylo psaní/ilustrování Tatínků odlišné od práce na ostatních knížkách? V čem?
Určitě, viz předchozí odpověď. A taky spolupráce se třemi spisovateli, tak odlišnými, byla zajímavá. Těžko jsem hledala klíč k propojení tří různých textů, aby zůstaly autorské a zároveň tvořily jeden celek. A také jsem poprvé malovala akrylem, a to bylo dobrodružné, protože jsem dobrý kreslíř, ale ne moc zkušený malíř.

Už jste přečetli Tatínky Vašim dětem?
Zatím jsem je měla jen v rukopisu, takže ještě ne. Mé dceři by tam velmi chyběly ilustrace!

Rozhovor č. 4

Četli jste svým dětem stejné knihy, které Vám jako dětem četli rodiče?
Asi ano, jen o tom nevím. Jistý jsem si pouze u „klasických“ pohádek - u Erbena či u Němcové.

Kterou knihu jste měli nejraději jako děti, a kterou dětskou knihu máte nejraději dnes, jako dospělí?
Jak říkám, četbu z nejranějšího dětství si moc nepamatuji, vybavuju si jen některé ilustrace - třeba Mikulkovy.  Později jsem četl metry dobrodružné literatury, hlavně všelijaké ty lovce medvědů, lovce aligátorů, Foglara, Vernea apod.

Byly pro Vás ilustrace k Tatínkům „překvapením“ nebo odpovídaly Vaší představě?
Galinin výtvarný rukopis znám z knížek Pavla a z večerníčků o Kanafáskovi - a moc se mi líbí. Překvapením bylo pouze to, že je mi tatínek tolik podobný. Z toho jsem zase tak velkou radost neměl, protože se sám sobě nelíbím.

Bylo psaní Tatínků odlišné od práce na ostatních knížkách? V čem?
Ano, samozřejmě v nutnosti přizpůsobit se ostatním dvěma autorům. Napoprvé jsem se svým textem dokonce neuspěl, příliš ze souboru trčel. Příjemný rozdíl spočívá v tom, že text je poměrně krátký.

Už jste přečetli Tatínky Vašim dětem?
Příbuzným, vlastní děti nevyjímaje, zásadně žádný rukopis neukazuji, natož abych jim z něho četl. Dostávají vždycky až hotovou knížku - to už jsou pak veškeré jejich připomínky, námitky a protesty marné.